Příprava na smrt

Nikdo z nás neví přesně, kdy zemřeme. Nikdo dopředu nemůže vědět, kdy svíce našeho života uhasne, kdy vyprší čas, který nám byl zde na Zemi dán. Můžeme ale vycítit, že skon našeho života se blíží. Měli bychom se rozloučit se všemi milovanými a se vším hmotným, s čím jsme se setkávali a co jsme měli rádi. Poděkovat milovaným osobám, že jsme mohli vedle nich žít, cítit vděčnost za Dar života a těšit se na klidný přechod za Světlem, které popisují všichni, kdo prožili klinickou smrt. A všichni tito lidé říkají, že smrti není třeba se bát, ve Světle nás čeká jen láska a radost. A setkání s našimi předky a dalšími dušemi, které jsme zde na Zemi za našeho života znali.

Rozlučme se se vším, co by nás zde mohlo držet po naší fyzické smrti. Nelpěme na majetku, všechny hmotné starosti přenechme jiným. Našim blízkým je třeba vysvětlit, že odcházíme domů, kde nám bude jenom dobře, ať dlouho za nás netruchlí, ať nás nechají pokojně odejít. Pokud si přejeme, aby naše tělo bylo po smrti spáleno, požádejme naše pozůstalé, ať si v žádném případě nenechávají urnu s naším popelem doma, ať ji uloží na místo odpočinku k tomu určeném.
Příprava na smrt bývá pro spoustu umírajících lidí intuitivní záležitostí. Umírající lidé bývají velmi vnímaví a citliví, vnímají energie, které člověk v běžném životě nevnímá. Někteří například vycítí vážnou nemoc na druhém člověku, která se časem skutečně projeví. Umírající člověk si proto často řekne, co by si přál a jeho přání bychom mu měli co nejsvědomitěji splnit. Někteří odborníci mluví v této souvislosti o halucinacích či blouznění, ale to proto, že zatím stále ještě přetrvává materialistický pohled na umírání a současná věda nebere něco jako následování intuice v úvahu, což je samozřejmě obrovská chyba.
Stejně jako příprava na zrození novorozence je i důležité připravit se na úmrtí a nic nepodceňovat. Umírající člověk potřebuje cítit lásku a oporu blízkých stejně jako miminko. Smrt pozůstalí většinou cítí jako bolestnou ztrátu, což je naprosto lidské, ale je třeba vědět, že život nekončí tím, že člověk zemře, duše zemřelého putuje dál a těší se domů; proto je potřeba jeho smrt přijmout a smířit se s ní, jinak bychom mu mohli jeho odchod za Světlem překazit a jeho duše by mohla uvíznout v našem světě a bloudit.
Na závěr tohoto příspěvku bych chtěl popřát sílu a lásku lidem, kteří ji potřebují, kteří se již chystají na odchod domů, na odchod do Světla. Ničeho se nebojte a snažte se alespoň v rámci možností užívat si a vzpomínat na vše krásné, co vám život přinesl.