Nové diskuzní fórum ZdraveMysleni.cz.

Tato diskuze byla uzavřena z důvodu přesunutí na nové diskuzní fórum.
Nové příspěvky prosím vkládejte na www.zdravemysleni.cz/strachzesmrti.

Admin.

 

Kniha návštěv

Nezasloužené utrpení za života a další otázky

Zuzana | 01.11.2014

Dobrý den všem, kteří se zabývají smrtí, mám pár otázek více ze života.. Dokázal by mě někdo přesvědčit o tom, že utrpení lidí, kteří sami nikdy nikomu neublížili a nemají možnost se bránit, má nějaký smysl? Zotročované ženy, týrané děti, kdokoliv stíhaný jednou životní ranou za druhou, lidé topící se v bolestech a v trápení.. mnohdy bez šance nalézt východisko z takové situace.. Tito lidé se těžko na život budou dívat jako na dar a radost. Zde je smrt zřejmě opravdu vysvobozením. Jaký má však smysl jejich život? Pokud existuje ona síla či láska po smrti, ať už tomu dáme jakékoliv jméno, proč toto dovolí a připustí? Další otázka.. kde se berou nové a nové duše, když lidí na této planetě přibývá? Proč jsme vlastně vystavováni životu a všem rizikům s ním spojeným, včetně vlastních slabostí a selhání, kdy např. někomu i ublížíme? K čemu je celá tato hra? Kdo si ji na nás vymyslel a proč? Proč nevíme to nejpodstatnější, co nás tak zajímá? Odkud jsme, proč tady jsme, co bude dál, po smrti? Proč to nevíme všichni a nejsme si tím jisti stejně jako tím, že hlad zaženem jídlem? A proč nás to tak zajímá? Ráda bych nalezla odpověď na tyto otázky, jinak moje duše nenajde klid.. Pokud by se zde mezi čtenáři našel někdo moudrý, kdo by mi to dokázal vysvětlit, byla bych mu velice vděčná. Přeji všem krásný den..

rozlouceni

monika | 27.09.2014

život me neba jsem rozhodnuta chci umřít citim ze jsem jeden velky omyl

"domu"

Helena | 04.06.2014

Píšeš tam, že po smrti se vrátíme "domu"... kam? kde to je?

Re: "domu"

Vlastík | 05.06.2014

Domů? Je mi líto, ale ani sám nevím. Cítím, že je to tam, kde se naše duše zrodily, kde vznikly. Tam, kde nám všem bude jen dobře. A když duše bude chtít, může se znovu na Zemi narodit.

Poradte

Jirka | 09.02.2014

Je mi 45 let a vse v zivote co jsem mohl jsem podelal,tim ze ziju ublizuju lidem ale bojim se smrti,nebo respektive bolesti pri umirani.Poradite mi tady nekdo jak rychle a co nejmene bolestive umrit?Driv nez me zacnete odsuzovat za mou zbabelost,premyslejte o tom ze nekdy se jit dal neda,protoze kdyz neni nadeje,vira,neni prace a je jen beznadej a zoufalstvi,pak je prece smrt vysvobozeni

Re: Poradte

Eva | 16.02.2014

Ahoj Jirko. Neodsuzuju Tě za Tvoji "zbabělost". Dokonce Ti naprosto rozumím. Mně je sice o pár let víc (o to je to horší) a taky mám pocit, že všechno co jsem mohla, jsem v životě p.....a. Navíc tahle společnost zrovna nenahrává lidem v mém věku a začít znovu a s čistým štítem se zdá nemožné. Nemluvě o vnitřním utrpení - co člověka užírá zevnitř. A také pocit, že i ty materiální věci jsou neřešitelné. Ale věř mi, že je to hlavně absence někoho, kdo Tě vyslechne, pomůže nasměrovat, dá Ti sílu a umožní Ti podívat se na všechny problémy i z jiného úhlu. Většina problémů má své řešení - někdy bohužel jsou hodně bolestná, ale dá se. Jen většinou nevíme jak na to.

Re: Poradte

Lukáš | 25.05.2014

Vím, že se to jednoduše říká, ale já jsem našel naději víru a odpuštění. Nový začátek v Bohu v Ježíši Kristu. Proto neztrácejte naději a zkuste to taky.
http://www.hledamboha.cz/

Eutanazie

Radek | 03.12.2013

Ahoj všem,
promiňte, na těchto vážných a přitom prima stránkách, za trochu odlehčený tón. Za uplynulých deset let jsem vystrojil čtyři rozloučení, u dalších dvou pomáhal. Týká se lidí a zvířat, to jen aby bylo jasno.
Cítím potřebu se vyjádřit k tématu Eutanazie. První případ se týkal mé přímé příbuzné. V roce 2008 mně v nemocnici sdělili, abychom pro pacientku hledali vhodný hospic. Kombinace mozkové mrtvice, zápalu plic a stařecké sešlosti. Jak to dopadlo? Ona pacientka se vrátila do, v rámci možností, normálního života. Zemřela po dalších třech letech v listopadu 2011. O tom zadání k hledání hospicu se, myslím, nikdy nedozvěděla...
Druhý případ: Moje milovaná kočička Týna. V roce 2007 jsem se od ošetřujícího lékaře dozvěděl, že tady ještě rok dva může být. Po více jak šesti letech, v září 2013, jsem s ní stál u veterináře. Hladil jsem jí. Bulet jsem nemohl, na slzy nebyla síla. V duchu jsem se holedbal, že jsem s ní dokázal jet... Čtyři dni už nebaštila, nepila, řízená sebevražda. Veterinářka do ní dostala tři dávky T61, než její srdíčko usnulo. Dávka jak pro velkýho psa. Srdce usnulo. Duše samozřejmě ne. A já tam stál jak idiot a říkal jsem si, že tu ještě chtěla chvilku být.
Eutanazie? Nevím.
Radek

alespoň na chvilku vrátit čas...

gábina | 01.10.2013

V červenci.. snad ani nemůžu napsat "na dovolené" v Řecku zemřel
můj přítel Pavel, se kterým jsme plánovali společnou budoucnost,dítko...Odešel a já mu nedokázala pomoci, nedokázala jsem přesvědčit lékaře, aby přítele vyšetřili, přestože měl hrozné bolesti břicha.Po dvou dnech na soukromé klinice v Aténách, kde mu odmítali pomoci,zemřel. Pracuji jako sestra na Interním odd, kde paradoxně prodlužujeme život umírajícím starým lidem, kteří leckdy ani nechtějí žít.. a za hranicemi nemá mladý život žádnou cenu?Tolik si vyčítám, že jsem tu naši poslední společnou cestu naplánovala,..neodvezla ho domů,...nechala ho tam umřít samotného bez slůvka rozloučení. Jediné, co mě utěšuje, je myšlenka, že teď už snad netrpí a je mu dobře. Potřebovala bych ujištění, že to tak je,že se spolu opět jednou potkáme..Chtěla bych se s ním rozloučit..Dr Moody pracoval s Psychomanteem. Neexistuje něco podobného u nás v Čechách?

Kdy?

Franta | 25.08.2013

Moc bych chtěl konec, každý večer prosím, ať se ráno nevzbudím. Proč? Protože celý svůj život jen přináším bolest a utrpení jiným. A nechci už.
Proč mně tedy vesmír nevyslyší a nechá mně trpět tím, co přináším druhým?

1 | 2 | 3 >>