Existence lidské duše

Existence lidské duše je téma, které ani v lékařství a vědě už dávno není žádným tabu. Naopak se jedná o diskutované téma, které vždy rozvíří spousty emocí. Je mnoho lidí, kteří nevěří nebo dokonce všelijak popírají existenci lidské duše. Existuje spousta vědeckých prací, materiálů a důkazů, které skutečnost, že každý člověk má duši, potvrzují. Ale i přes tyto důkazy hodně lidí nechce v tuto skutečnost uvěřit, ať z toho důvodu, že se „toho bojí“, anebo že slepě poslouchají některé vědce a další odborníky, kteří problematice existence lidské duše vůbec nerozumí, nebo o tomto tématu nemluví a vyhýbají se mu díky bázni, že se zesměšní. "Ó, kdyby věděli, že se zesměšňují právě tímto popíráním viditelných, prokazatelných a opakovatelných důkazů!"

V dnešní době, kdy je těchto prací nejen na internetu a v knihách opravdu hodně, bych přirovnal takovéto chování k člověku, který stojí přímo před někým, kdo pouhou silou myšlenky udrží na svém těle kovové předměty, ale on je schopen tvrdit, že je to omyl, že to není pravda, protože to prostě není možné! Další důvody popírání těchto důkazů jsou moc. Moc stanovovat pravidla a normy, určovat, co je a co není „normální“. Kdyby takzvaná odborná veřejnost oficiálně připustila, že lidská duše není mýtus ale fakt, spousta vlivných lidí by ztratila svoje dobře placená místa, jejich práce by se přestaly brát vážně a nahradili by je ti, kdo pravdu hlásají už dávno. Obecně se tomu říká politika. Zde je video, kde malý chlapec, který prožil klinickou smrt, popisuje, jak se během okamžiku klinické smrti setkal se svojí nenarozenou sestrou, aniž by věděl, že jeho maminka kdysi o jedno dítě přišla. Setkal se i s pradědečkem, který zemřel třicet let před chlapcovým narozením. http://www.youtube.com/watch?v=iFq1DVH52LY&feature=related Těchto příběhů a zážitků jsou zdokumentovány tisíce a tisíce po celém světě a další přibývají. Někteří umírající lidé, kteří v existenci duše po celý život nevěřili nebo pochybovali, často před smrtí cítí a mluví o tom, že jejich duše je připravena odejít. A právě umírající by měli existenci lidské duše přijmout jako skutečnost a fakt, protože jim to nejen ohromně zpříjemní poslední dny na tomto světě, ale usnadní jim to i přechod jejich duše do Světla, o kterém mluví prakticky všichni, kdo prožili klinickou smrt.