Vítejte na těchto stránkách a otevřete svoje srdce

Smrt a umírání je téma, o kterém málo kdo z nás je ochoten otevřeně hovořit. Důvodem může být odpor ke smrti a umírání jako takovému, neznalost problému, strach ze smrti. Strach ze smrti je zakódován v těle coby pud sebezáchovy, je ale špatně interpretován a pochopen. Ve skutečnosti by měl být – a mnohdy tomu také tak je – člověk na prahu smrti se smrtí smířen. Umírající člověk, který žije těsně před hranící konce života, cítí úlevu, cítí se mnohem lépe – tělo přestalo bojovat s nemocemi a je připraveno zemřít, je se smrtí smířeno a pud sebezáchovy už také není tak silný a strach ze smrti je ten tam. Člověk cítí zvláštní klid. Smrt už není tak hrozná jako dřív, smrt je prostě přirozená součást života a někteří takto připravení lidé se na smrt těší. To je také důvod, proč se člověk těsně před tím, než zemře, pořádně nají, má velkou chuť jídlu a tu zvláštní radost – protože se prostě po dlouhé době cítí lépe. Dovolím si říct, že nejšťastnější jsou ti, kteří ve stáří netrpí žádnými nemocemi ani stresem, smrt a umírání si nijak nepřipouštějí, prostě se soustředí na to, co jim život nabízí a hltají ho po plných doušcích. Neřeší, jestli zemřou dříve či později, neřeší smrt, řeší jen život samotný a užívají si radosti života, prostě se soustředí jen a jen na život a na to dobré, co jim život kdy přinesl a stále nabízí. Tito lidé nepodléhající strachu ze smrti a nepřipouštějící si žádný strach, obvykle zemřou v klidu ve spánku, nikoliv na nemoci, ale na stáří – a v kruhu svých blízkých a rodiny. A doma. Tomu se říká šťastný člověk až do smrti.

smrt

Realita je bohužel dnes taková, že umírání, místo toho, aby bylo poklidným procesem, bývá pro umírajícího člověka utrpením a smrt vykoupením. Umírání patří k životu, úplně každý si tím projdeme, a pokud se budeme k problematice umírání stavět tak jako doposud, bude i pro nás závěr života peklem. Rodina nás odstrčí, protože se nás jakožto umírajících lidí bude štítit – a to díky nám, protože jsme to naše potomky sami tak naučili. Je potřeba a považuji to za nutnost, už od malička lidem vysvětlovat, že smrti není třeba se bát – protože to stejně jednou každého z nás čeká. Na každého čeká smrt, na někoho dříve, na někoho později, ale nikdo z nás jí neunikne, to je přirozený řád věcí, svět je takto postaven, vždycky tomu tak bylo a vždycky tomu tak bude. Každý, kdo se jednou narodí, také jednou zemře. A je na náš všech, jestli budeme umírat v klidu a pokoji, šťastní a spokojení, nebo jestli pro nás bude smrt i nadále strašákem.

"Pravda byla vždy vítána kamením. Není snadné ji hlásat: ti, kdo ji vyslechnou, se změní ve vaše nepřátele a chopí se klacků. Nejsou ve skutečnosti proti vám, jen chrání sebe a své lži."
(Osho)